Typografická sazba

Typografická sazba slouží k lepší a plynulejší čitelnosti tištěného textu, a proto má svá pravidla. Sazba má tvořit opticky ucelenou plochu a odpovídat estetickým požadavkům na úpravu a čitelnost tiskoviny. (oborové normy 88 2503 z roku 1974) 

Hladká sazba

je sazba odstavců na určenou šířku z jednoho druhu, řezu a stupně písma.

Smíšená sazba

obsahuje navíc písma jiných řezů, kterými jsou vyznačovány části textu (slova, věty, odstavce). K vyznačování se používají řezy písma odlišné od základního — vždy ale z téže písmové rodiny.

Pořadová sazba

označuje jednotlivé odstavce pořadovým symbolem — např. tečkou nebo číslem.

Tabulková sazba

je uspořádání do sloupců, kolonek či rubrik, k oddělování řádků lze použít přídavný proklad. Tabulkové řádky nebo sloupce se někdy zvýrazňují slabým podtiskem, který se střídá s řádkem či sloupcem bez podtisku.

Matematická sazba

musí používat dobře čitelné písmo se zřetelnou kresbou číslic (zejména jedniček) a standardní půlčtverčíkovou šířkou všech číslic. Není vhodné písmo s tzv. „skákavými“ číslicemi (1234). Nutností je široký výběr matematických znaků a značek. K jednodušší sazbě lze používat písmo Symbol, ale kresba jeho znaků musí vůči zvolenému základnímu písmu působit stejnorodě. Pro serióznější matematickou sazbu musí mít zvolená písma i dostatečný počet řezů a vždy je nutné počítat s použitím písmen řecké a někdy hebrejské abecedy.

Slovníková sazba

je speciální tabulková sazba s informacemi v záhlaví či zápatí stránky.

Notová sazba

podléhá pravidlům čitelnosti a plynulosti interpretace notového zápisu a dobré hratelnosti. Notová sazba obsahuje množství speciálních znaků a notových osnov, které jsou často vzájemně propojené i s libretem (textem skladeb).

Typografický zápis tance

Již od středověku vznikalo množství grafických notací především standardizovaných tanců a tanečních figur (menuet, passacaglia apod.). Důvodem byla opakovatelnost tanečních choreografií. Před érou videozáznamu byl rozšířen grafický zápis baletních choreografií, který se rozvíjel od poloviny 19. století. V současnosti se již grafické zápisy nepoužívají, ale jejich znalost pomáhá obnovit umění minulých tanečních mistrů.

proklad sousedních písmen —  je „optimalizace“ světlosti, kterou vytvářejí sousední dvojice písmen. Slovo TABULE má mezi písmeny nerovnoměrnou světlost — mezi T+A velkou, mezi U+L malou a odlišnou v ostatních případech. Při klasické sazbě se při vyrovnání rozšiřoval odstup znaků s malou světlostí na úroveň dvojic s největší světlostí. Postupovalo se diferencovaně k dosažení optimálního výsledku. V počítačové sazbě lze kerning narozdíl od kovové sazby celkem pohodlně nastavit a snižovat odstup i u dvojic s velkou světlostí (T+A). Vyrovnává se hlavně verzálková sazba od stupně písma 24 bodů, ale ve větších stupních písma je často nutné vyrovnávat i minuskovou sazbu.

Písmo je kompletní sada znaků — písmen, číslic a symbolů — které sdílejí společnou tloušťku, šířku a styl.

Rodiny písem  jsou sady písem, která sdílejí celkový vzhled a jsou navržena pro společné použití.

Řez písma  je verze jednotlivého písma v rodině písem. Roman nebo Normální (skutečný název se v různých rodinách liší) je obvykle základním písmem rodiny písem, která může obsahovat další řezy písem, například normální, polotučné, tučné, kurzívu a tučnou kurzívu.

Písma OpenType používají jeden soubor písma pro počítače s Windows i počítače Macintosh, takže je možné přenášet soubory z jedné platformy na druhou bez obav z nahrazení písem a dalších problémů, které mohou způsobit změny zalomení textu. Písma OpenType mohou obsahovat rozšířenou znakovou sadu a prvky pro sazbu, umožňující bohatší podporu jazyků a lepší typografické nastavení. Mohou také obsahovat mnoho prvků, jako jsou ozdobné tvary, volitelné ligatury, kapitálky, zlomky, minuskové číslice, stylistické sady atd., které nejsou dostupné v PostScriptových a TrueType písmech.

Je zvětšování odstupu mezi řádky. V počítačové terminologii „leading“ od anglického slova „lead“ = olovo — z doby odlévání sazby. Sazba stejného významu zachovává stejný způsob prokládání. Hodnotu prokladu lze vyjadřovat obvykle počtem bodů, popř. milimetrů či jinak, anebo je zahrnuta v hodnotě tzv. „kuželky“. Sázíme-li text z písma velikosti 10 bodů a nepoužíváme žádný proklad (tzv. „kompresní sazba“), označuje se taková sazba 10/10, tj. stupeň/kuželka. Při použití 1bodového prokladu se taková sazba označuje 10/11,kdy se hodnota prokladu připočítává ke stupni písma (1+10) a dohromady udává velikost kuželky (11). Obdobně se sazba 11bodovým písmem při 2bodovém prokladu značí 11/13. Velikost prokladu závisí na stupni písma a šířce sazby. Např. čím menší písmo a větší šířka sazby, tím bude proklad větší. V úzké sazbě (např. vícesloupcové encyklopedie) proklad být nemusí. Ve verzálkové sazbě je potřebný větší proklad než při sazbě stejnou velikostí písma, ale minuskami. Špatné použití vede ke slévání řádků.